když Baradach chtěl pohanské kněží inhed zahubiti, ale světí apoštolé otradili a řkúc: Na to sme posláni, abychom nižádnému příčina smrti nebyli, ale všecky, kteréž móžem, živili. Té řeči starosta vojenský se podivi a zvláště, že apoštoly svých protivníkóv nedáta zahubiti a také nižádných daróv že nechtie bráti, před krále apoštoly uvedl a řka králi: Věz to, že sta toto dva bohy, ješto se pod člověčí tváří tajíta. A to řek, poče před králem mnoho dobrého o nich mluviti.
To slyšiec čarodějníci, u veliké závisti řekli: Toto lidé dobří nejsú a lsti proti tomuto království přišli sú hlédati. K těm čarodějníkóm král vece: Smiete li, s nimi se hádajte? K tomu čarodějníci vecechu: Chceš li to uzřieti, že před námi mluviti nebudú moci, kaž pozvati před se múdrých a rozomných lidí. Budú liť směti před námi mluviti, potom nás, žeť sme neuměli, poznáš. A když mnozí múdré řeči lidé na to hádanie byli pozváni, před těmi čarodějníky nic mluviti neuměli. Tehda čarodějníci královi vecechu: Aby viděl, že smy my mocní bohové, přepúštíme jim mluviti, ale choditi nebudú moci. A opět jim chod navrátíme, ale zrak jim otejmemy. A když to vše, jakž řekli, učinili, tehda starosta vojenský ty jisté mudrce vida tak pohaněně, před apoštoly je přivedl.
Kteréžto mudrce apoštoly v sprostném rúše uzřevše, na své mysli je potupili. K nimžto svatý Šimon vece: Často to bývá, že v drahých škříniech drahé zápony a drahé klenoty zamykají. A protož nechajíce nás při pravého boha vieře, ať od vašich pohanských modl pryč pójdem a my na těchto vašich čelech znamenie svatého kříže učiníme, skrze kteréžto svaté znamenie čarodějníky přehádáte a přemoci moci budete. A tak se stalo, když ti mudrci byli svatým křížem na čele znamenáni,
