vešken ten sbor zbí! A když ten sbor z Říma preč se pozdvihl a s nimi svatý Cyriakus na tu cestu šel a dva kardinály, Jakub a Vincencius, a mnoho jiných biskupóv s nimi. Zatiem královic angličský, jenž měl svatú Uršulu pojieti, ten u britanské zemi sa, od boha skrze anjela zjevenie měl, aby své matky k svatému křstu ponutil, neb otec svatý křest přijem, prvého léta umřel a svého syna po sobě králem ostavil. A když ty svaté panny se vším sborem do římských vlastí jdiechu, tehda jedné noci královic, chot svaté Uršuly, opět zjevenie měl, aby vstana, proti své panně Uršule vyšel a s ní do kolínského města šel a tu s ní i se vším sborem pro svatú vieru svú krev prolil. Jehož on uposlúchav, matku svú pokřtiti kázal a s ní i s svú mladú sestrú, jiežto řiekali Florentina, proti svaté Uršule vyšel. A kdy k Kolínu jdiechu, nalezli, ano město nepřátely obleženo. A ti lidé vojáci ten svatý sbor uzřevše, s velikým křikem na ně se řítivše, všecky zbili. A když k světie Uršule, chtiec ji zabiti, přišli, uzřev knieže Julius, jenž nad tú vojskú starostú bieše, ano svatá Uršula divně poctivé postavy krásná, počal ji těšiti, ponucuje, chtěla li by zaň jíti. Jemužto když ona na prosto odpověděla, navrha samostřiel, ji prostřelil. A ta svatá duše do nebes vzata.
Také se o tom píše, že mezi nimi bieše jedna svatá panna jménem Kordula, ta se smrti bojéci, přes noc v lodí skryla se, ale nazajtřie zjevně před ty zlé lidi přišedši, na smrt dobrovolně se dala. A když jejieho dne jakžto i jiných všech svatých panen toho dne lidie neslaviechu, zjevila se jednomu svatému muži a řkúc: Chci tomu, aby po tom dni jedenádste tisíc svatých panen nazajtřie mój den zvláště všichni slavili. A tak jest
