svatý Eustachius, s velikým pláčem do jedné ulice jide. A tu jedni lidé jeho uzřevše, člověka opatrného, nájem jemu dali, aby hajným byl, a syny jeho v jiné ulici biešta, znajíce se z obyčeje, ale byšta bratry byla, toho nevěděli sú. Matka také jich, ješto na mořském březe stavena byla, a aj, boží stráž nad sebú měla a s velikú ctí od toho mořského přievozníka bez poškvrny pryč puštěna.
Tehda těch časóv když ciesař s svými Římany od jedněch svých nepřátel mnoho přiekazy trpieše, rozpomenuv se na svatého Eustachia, svého milého i tak vzácného rytieře, kterak jest často proti ciesařovým protivníkóm vítězsky se mieval, poslal po všech vlastech, aby jeho hledali. A kto by jeho nalezl, veliké dary slibuje dáti. Mezi kterýmižto posly dva rytieře, ješto někdy v Římě svatému Eustachovi slúžili, do té ulice, kdežto svatý Eustachius bydléše, náhodú přijedešta. Jichžto jakž svatý Eustachius zazře, tak je inhed poznal a inhed se poče zamucovati, rozpomínaje se na svój dřevní tak velebný stav i poče inhed řéci: Hospodine milý, jakž sem náhodú tato dva rytieře, nic se nenaděje, uzřel, takež mi na tom rač utěšiti, abych mohl někdy ještě svú hospodyni viděti! O svých dětech nic neřku, neb viem, že sú od zvěři snědeny! Netáhl toho svatý Eustachius dořéci, až hlas s nebes k němu přišel a řka: Měj se dobře, Eustachí, a nerozpakuj se, neb tě skoro k veliké cti navrátím a svú hospodyni s svými dětmi v malých dnech uzříš.
A když tak jda, ta dva rytieře utka, ana jeho nic nepoznašta, ale tázati jeho počešta a řkúce: Ctný muži, znáš li jednoho člověka, jemužto dějí Placidus? Zdali jest do těch vlastí přišel s svú paní a s svými dětmi? K tomu svatý Eustachius vece: Nic o tom neviem, ale prosím vás, abyšte do mé hospody vešli. A když vnidešta, poče před ně svatý Eustachius slúžiti,
