mne po sobě, otče svatý, neb poklady, ještos mi poručil, již sem chudým rozdal. To uslyšavše rytieři, an poklady jmenuje, svatého Vavřince jeli a před Decia jej vedli. Jehožto Decius otázal a řka: Kde sú poklady kostelní, ješto sú tobě schovati dány? Jemužto když svatý Vavřinec neodpověděl, kázal jej Valerianovi starostovi v stráž dáti. A Valerian poddal jeho starostovi Ipolitovi. Jehož Ipolit s mnohými jinými v žalář vsaditi kázal.
A tehda v žaláři bieše jeden pohan jménem Lucillus, jenžto pro přielišný pláč oslnul bieše. Jemužto svatý Vavřinec vece: Chceš li v Jezukrista uvěřiti a svatý křest přijieti, tvój zrak navrácen bude! A kdyžto tomu Lucillus nábožně povolil, svatý křest přijal a inhed prozřel. To mnozí slepí uslyševše, k svatému Vavřinci jdiechu, jimžto všem zrak navracováše a je na pravú vieru obrátil. To uzřev Ipolitus, jenž jeho v své moci mějieše, vece k svatému Vavřincovi: Pověz mi, kde sú poklady. Svatý Vavřinec vece: Ipolite, chceš li uvěřiti v Jezukrista, pokladyť ukáži i nebeskéť královstvie slibuji. Ipolitus vece: Sjednáš li řeč s skutkem, po tvé radě postúpím. V tu dobu Ipolitus se vší svú čeledí se pokřtil a inhed poče mluviti a řka: Viděl sem, anoť duše všech čistých veseléc se radují. V ten čas Valerianus k Ipolitovi poslal, aby svatého Vavřince před ním postavil. K němužto svatý Vavřinec vece: Ipolite, poďva spolu, neb nám jest již oběma s věčnú odplatú nebeské královstvie připraveno. A když se oba před starostu postavista, opět jeho o pokladiech poče Valerian tázati. K němužto svatý Vavřinec vece: Daj mi tři dni rozmyšlenie. A když
