svého hospodu zahubil, učinil před nimi, jakžto by to pro římské bohy učinil, jichžto Filip ciesař tehdy nenáviděl. Jehožto účinka aby lépe v domnění lidském potvrdil, kázal všech křesťanóv snažně hledati a nad nimi velikú trýzen mučiece činiti. Proněžto v tom v jeho diáblovém zámysle mnoho tisíc svatých mučedlníkóv krev prolilo. Mezi nimižto ciesařóv Filipóv syn, mladý syn Filip, pro vieru křesťanskú krev svú prolil. V ten čas Decius jal se ptáti na dřevnieho ciesaře poklady. A zatiem jemše svatého Sixta, před Decie vedli, dávajíce jemu vinu, by se Ježíšovi modlil a ciesařóv poklad sobě schoval. Tehda jej kázal Decius v žalář vsaditi, aby jeho rozličně mučiece k zapření viery Jezukristovy a k vrácení ciesařového poklada připudili. A když jeho tak do žaláře vedéchu, jda po něm svatý Vavřinec, voláše a řka: Kam se béřeš, otče, bez svého syna! K němužto svatý Sixtus vece: Neostavuji tebe po sobě, synu, ale věččie muky pro vieru Jezukristovu máš trpěti. A tu jemu poklady ukázav, přikázal, aby je chudým rozdal.
Tehda svatý Vavřinec velmi snažně poče křesťanských chudých hledati a mezi ně, jakž podobno bylo, ten poklad děliti. A mezitiem svatý Vavřinec v duom k jedné vdově přišed, mnoho chudých křesťanóv, ana je schovala, nalezl. Najprvé tu vdovu od dávné bolesti hlavy, ruku na ni položiv, uzdravil. A potom všem chudým nohy umyv, štědrú jim almužnu dal. A když svatý Sixtus, jenž v žaláři bieše, nechtěl Deciovi ciesařovi povoliti ani se modlám modliti, kázal jemu hlavu stieti. Po němžto svatý Vavřinec běže, voláše a řka: Neostavuj
