mu opět pod stráží Ipolitovú tři dni rok rozmyšlení dachu, tehda v těch třech dnech svatý Vavřinec, což mohl, najviece chudých, slepých, pracných sebrav, na sien před ciesaře přivedl a řka: Aj toť, sú věční pokladi, kteřížto se nikdy neumenšie, ale vždy rostú. A těchto chudých lidí ruce ty poklady, na něžto se ptáš, do nebes sú vnesly.
V tu dobu Valerianus stoje před ciesařem Deciem, vece: Vavřinče, co řečí i sem i tam vrtíš, vzdaj obět našim bohóm a své se kúzedlné viery odpověz! K němužto svatý Vavřinec vece: Čemu se jest lépe modliti? Tomu li, ješto jest rukama lidskýma učiněno, čili stvořiteli, jenžto jest všecko učinil? V tu dobu Decius u veliké náhlosti kázal svatého Vavřince obnažiti a jeho scorpionibuscizojazyčný text, totiž biči, na nichžto kulky olověné na konci byly nemilostivě bíti. A potom všicku přípravu k rozličným mukám předeň přinésti kázal a řka: Chceš li těchto muk zbýti, našim se bohóm modl. Svatý Vavřinec vece: Nešťastný člověče, já sem těchto krmí dávno hotovati vždy žádal. K němužto Decius vece: Máš li sobě tyto muky za hodovánie, zjev mi, kde jest tvé tovařistvo, ať s tebú tuto hodují. K tomu svatý Vavřinec vece: Nejsi duostojen v jich tvář hlédati, neb jich jména již sú v nebesiech napsána. Tehda jej Decius kázal kyji bíti a rozpálené škřidly železné k jeho bokóm přičíněti. V té bolesti svatý Vavřinec vece: Milý Jezukriste, smiluj se nade mnú, nad svým sluhú. Neb když na mě žalováno, nezapřel sem tvého svatého jména. A když sem otázán, vždy sem tvú svatú milost za svého milého boha poznal. Tehda jemu Decius vece: Viem, že skrze kúzlo těchto muk zbýváš, ale mne oblúditi nebudeš moci.
