To beru na mé bohy i na mé bohyně, nevzdáš li oběti mým bohóm, rozličně tě muče zahubím. A inhed v tu dobu kázal svatého Vavřince biči, ješto olověné pupence na koncích mějiechu, bičovati. Svatý Vavřinec poče se bohu modliti a řka: Milý Jezukriste, přijmi k sobě duši mú. V tu hodinu hlas, ano Decius slyší, s nebes přijide a řka: Ještě mnohé muky máš trpěti. V tu dobu Decius s velikým hněvem vece: Ctní Římené, slyšíte li, kterak tohoto zlého člověka diábel posiluje, proněžtoť aniž se bohóm modliti chce, ani na muky tbá, ani se bojí kniežecieho hněvu. A v tu dobu kázal jeho opět týmiž biči bičovati. Tehda svatý Vavřinec ulyzna se bohu chválu vzdal a za své protivníky boha poprosil.
V tu hodinu rytieř jeden, jemužto Roman řiekali, v Jezukrista uvěřil a tu inhed k svatému Vavřinci řekl: Vizi, ano před tobú jeden překrásný mládenec stojí, bielú rúchú tvé tělo otieraje. Zaklínám tě skrze bóh pravý, aby mne po sobě neostavoval, ale mě spěšně pokřtil. V tu dobu Decius Valerianovi vece: Já již za to mám, že sme skrze tohoto člověka kúzlo přemoženi. A to řek, kázal inhed svatého Vavřince pod stráží Ipolitovú opět zavřieti. Tehda Romanus pochopě vědérce vody, přiběhna před svatého Vavřince, před jeho nohami padl a tu svatý křest od něho přijal. A jakžto Decius zvěděl, kázal Romana najprvé kyji bíti a potom hlavu stieti.
Potom té noci Decius svatého Vavřince před se přivésti kázal. V kterúžto hodinu Ipolitus velmi zaplakal, chtě před Decia
