svatého Vavřince nad uhlím, na ciesařovu sien se vrátišta, pro velikú hanbu tam déle býti nesměli sú. A nazajtřie ráno svatý Ipolitus s jedniem bohobojným knězem, jemužto řiekali Justinus, tělo svatého Vavřince pochopivše, pochovali. A tu křesťané tři dni plačíce, při hrobu jeho bděli. Tu praví svatý Ambrož: Slavné chvály duostojen tento boží jest mučedlník, jenžto pro Jezukrista svú svatú krev proliv, v silném ustavičenství trpě, všemu světu památný příklad ostavil.
Skrze jehožto svatost bóh mnoho velikých divóv učinil. A zvláště se to o něm píše, když ciesař, svatý Henricus, svú ciesařovú jménem Kunhunta v svatém úmysle bydléšta, tehda všeho světa lstivý chytřec diábel to zpuosobil, že ciesař do své ciesařové zlé domněnie maje, kázal jie na horúciem železe patnádcte noh vzdéli nahýma nohama choditi. A když ta svatá žena Kunhunta jsúc nevinna na horké železé vstúpiti chtieše, tuto modlitbu učinila a řkúc: Jakožs mě, milý hospodine, s mým hospodářem u pravé čistotě zachoval, tak mi rač dnešní den spomoci pro tvú svatú milost a pro mú velikú nevinu. V tu dobu ciesař, zastyděv se, dal jie veliký políček. A inhed přišel hlas s nebes a řka: Kunhunto, věz to, že čistá dievka Maria tě nevinnu a čistu ze všeho vyvede. Tehda svatá Kunhunta na horúcie železo vstúpiec, beze všeho úraza boha chváléc chodila a tak viec v dobrém a přesvatém jménu ostala.
Po těch časiech, když ciesař, svatý Henricus, umřel, jeden pústenník nábožný, na púšti v svém brhu
