poče ta Artemia volati a řkúci: Aj toť, v toho boha věřím, o němžto také svatý Cyriakus káže. V tu hodinu svatý Cyriakus ji pokřtil. A potom Dioklecianus dal svatému Cyriaku dóm, v němžto bezpečně když bydléše, přišli poslové od krále Persarumcizojazyčný text, prosiec Diokleciana, aby svatého Cyriaka do jich vlastí poslal, aby tam diábla z jeho dceře vyhnal.
Tehda Dioklecianus s pokornú prosbú svatého Cyriaka do babylonských vlastí vypravil a inhed svatý Cyriakus se dvěma učedlníkoma, jimažto řiekali Largus a Smaragdus, na koráb vsedše, přes moře do babylonské země připluli. A když k té běsnici, ke králově dceři, svatý Cyriakus přistúpi, poče z nie diábel volati a řka: Ustal lis, Cyriakus, ustal lis? Svatý Cyriakus odpovědě: Neustal sem, neb sem vždycky boha pomocníka měl. Diábel vece: Vidíš, žeť sem to naplnil, cožť sem slíbil, musils sem za mnú jíti. V tu hodinu svatý Cyriakus vece: Mocí mého milého Jezukrista přikazujiť, aby z tohoto těla inhed vystúpil. A jakžto vece, tak diábel velikým hlasem zavola a řka: Ó, jméno přehrozné, ó, jméno přesvaté, to mě odtadto bezděky vyhoní. A inhed vystúpil. A když král a králová dceru zdrávu uzřechu, s mnohými s jinými křest svatý přijeli a potom s velikými dary před svatého Cyriaka přišli. Jichžto daróv vzieti nechtěl, ale tu pět a čtyřidceti dní, postě se a nic jiného než chléb a vodu jeda, byl a potom se do Říma vrátil. Po několik měsiecích Dioklecianus umřel a Maximianus po něm ciesařem byl. Ten svatého Cyriaka jieti kázal, hněvaje se pro to, že jeho sestru Arthemí
