Filip vieru svatú přijemše, snažně na to mysléšta, kterak byšta svaté cierkve povýšila. A to byl Filip, první ciesař, jehožto Origenes na vieru křesťanskú obrátil. Ten ciesař Filip mějieše jednoho svého rytieře, jemužto Decius řiekali, k bojóm a zvláště na moři velmi rozomného. A když těch časóv ty vlasti, ješto nynie Francia a Rýn slovú, ciesařovi se protiviechu, pozvav ciesař svého rytieře Decie před se, jeho do těch vlastí s vojskú poslal, aby je opět pod římského ciesaře moc podbil a zase se do Říma s velikú ctí vrátil. Jehožto přiblíženie ciesař Filip uslyšav, chtě jemu vyšší čest učiniti, proti jemu až do Berúna Jetřichova vyjel. Ale že nevděčná a nevěrná srdce to v obyčeji mají, čímž je viece lidie ctie, tiem viece pýchají. Jako tento Decius u pyšné mysli se zdvihna, kterak by svého ciesaře utratil a sám ciesařem byl. A tak, jakž nevěrně umyslil, tak i učinil. Když jednú ciesař Filip na svém pokojíku v stanu ležieše, Decius k němu kradmo všel, jej zadávil, ty lidi, ješto s ciesařem biechu přijeli, prosbú i dary k sobě přivinuv a s nimi spěšně do Říma přijel.
To Filip, ciesařóv syn, uslyšav, velmi se užasl, proněžto všecky poklady své i otcovy pobrav, svatému Sixtovi a svatému Vavřincovi poručil a řka: Přihodí liť se to, že mě Decius zahubí, tyto poklady kostelóm a chudým rozdajte. A to řek Filip, utekl a před Deciem se schoval. A když se Decius s lidmi k Římu přiblíži, tehda kniežata římská proti němu velebně vyjeli a u město s ním vjevše, jeho ciesařem učinili, ale by jemu nebyla vina dána, byl jakožto prorádce
