mrzí. A to řekl diábel, zmizal.
Po některých potom časiech svatý Dominik před svým skončením od boha zjevenie měl, že jemu s toho světa těch dní sníti. V tom zjevení jednoho překrásného mládence uzřel, an jeho zóve k sobě a řka: Poď ke mně na věčnú radost. Tehda svatý Dominik se těžce roznemohl a bratří k sobě pozvav, k nim promluvil a řka: Vězte to, bratřie milá, že od vás s tohoto světa jdu a to vám u věčné paměti boží mocí přikazuji, abyšte svaté milosrdenstvie a svatú pokoru a dobrovolnú chudobu mezi sebú snažně chovali. Ale proto, abyšte tiem jisti byli, že vám spomocnějí budu umra, než živ jsa. V tu hodinu dav svým bratřím požehnánie, poručiv bohu duši i umřel. To se dálo po božiem narození tisíc a dvě stě jedno mezcietmé léto.
V tu hodinu, kterúžto svatý Dominik skončal, jeden bratr jménem Valentin, převor břistského konventa, jenž potom toho města biskupem byl, toto viděnie viděl: Když jednú v nebesa hlédal, uzřel, ano se nebesa odvierají a dva řebřie s nebes na zemi spúštějí. Ta jistá řebřie Ježíš s svú matkú na vrchu držiesta, mezi tiem andělé jedni dolóv a druzí nahoru zpievajíc se vznášováchu. Mezi kterýmažto řebříma krásná stolice stáše a na nie bratr predikátorového zákona, hlavu zakukliv, sedieše. Jehož s těma řebřiema syn boží s svú matkú Marijí v nebesa vtáhli a inhed se oněm nebesa zavřela. To viděnie ten bratr viděv, do Bononie šel ten den a tu hodinu skončenie svatého Dominika
