jednoho kmetě starého bohobojného, an prst nosí. Jemužto svatý Cyriakus a svatý Sizinius snažně nositi pomáhala. Potom svatý Cyriakus v žalář vsazen. A když tu dlúho seděl, kázal jej starosta ciesařóv vyvésti. Tehda v tu hodinu, v nižto jeden služebník starostin jménem Apronianus svatého Cyriaka z žaláře vedl, přijide hlas s nebes a řka: Poďte, požehnaní otce mého, přijměte královstvie nebeské. To Apronianus uslyšav, v Jezukrista uvěřil, svatý křest přijal a tak před starostu, chvále Jezukrista, přišel. K němužto starosta vece: Po něs ty se křesťanem také učinil! Apronianus odpověděl: Běda mně, že sem své dni u tebe tratil. K tomu starosta vece: Zajisté ztratíš všecky své dni. A inhed jemu kázal hlavu stieti. Potom pak ta dva svatá, Saturninus a Sizimus, když modlám oběti vzdáti nechtěla, dlúho je mučivše, oba stěli.
V ty časy mějieše Dioklecianus ciesař dceru, jiežto Artemia řiekali, v niežto bieše běs. A když ji diábel rozličně trýznieše, často voláše a řka: Nevyndu z tohoto těla, jeliž svatý Cyriakus sem příde. V ten čas svatého Cyriaka k niej přivedú, i počal diábla zaklínati, aby z nie vystúpil. K němuž diábel vece: Chceš li, ať vyndu, ukaž mi, kde bych opět vstúpil. Svatý Cyriakus k němu vece: Aj toť, tělo mé, móžeš li, vstup v ně. K tomu diábel vece: V tě vstúpiti nemohu, neb tvé tělo se všech stran svatými znameními jest ostraženo, ale věz to, vyženeš li mě z tohoto těla, vždyť to připravím, že musíš do babylonské země jíti. A když diábla svatý Cyriakus z toho těla vyhnal,
