to pravda, cos dnes kázal, tehda sme my, nebožky, kacieřovým bludem dávno oslepeny. Jimžto svatý Dominik vece: Vzdržte se na malý čas, jednak uzříte, komu ste slúžily, tak ste v nebezpečném stavě byly. V tu dobu uzřechu kocúra jednoho jako psa velikého, an od nich vyskoči, u něhožto oči jako plamen biešta, jazyk dlúhý vešken krvavý, od něhožto veliký smrad jdieše. Ten kocúr okolo těch starých žen vrkaje se potúlav, na zvonový provaz vskočiv, na tom miestě zmizal.
Také v jeden čas bliz od Tolozy města jedny kacieře přehádal. A když se v ně světský súdce uvázal, užéci je chtěl, mezi nimi jeden, jemužto Rejmundus řiekali, byl. Toho svatý Dominik pustiti kázal a řka: Nechajte mi tohoto. A v tu dobu obrátiv se k tomu Rejmundovi, svatý Dominik vece: Synu mój milý, jistě to viem, že jakž kolivěk tiem prodlíš, však ještě z tebe dobrý a svatý člověk bude. A když ten kacieř Rejimundus propuštěn a dvadceti let v svém bludu ostal, potom duchem svatým ohromen, v zákon predikátorový všel a tu konvršem jsa, nábožný život veda, svých hřiechóv se kaje, nebeského královstvie se doslúžil.
Také se divné o svatém Dominiku píše, že byl na modlitbách v Římě u svatého Sixta, všicku bratří na kapitolu sezvati kázal, takto k nim promluvil a řka: Běda nám, bratřie milá, vskóře čtyřie z vás umřieti mají, dva v duši a dva v těle. Tehda po malých dnech dva bratři umřela a dva z zákona vyšla, tamž v kletbě i umřela. Těch také časóv, kdyžto byl svatý Dominik u Bononí městě, jeden mistr z němečských zemí, jemužto Conradus
