zvěděv, svú čeled vzbudil a řka: Vstaňte, poďte se mnú na pochovávanie turonského biskupa. A tak se jest stalo, když jednú branú svatý Brikcius jdieše, v túž hodinu Armena, jeho náměstka, na pochovávanie druhú branú nesiechu. A tu jeho pochovavše, svatý Brikcius v tom biskupství svatý život veda, sedm let přebyv, skončal a bohu se dostal. Amen.
Svaté Alžběty vdovy
Svatá Alžběta byla dci krále uherského a inhed od své mladosti, kdež mohla, od tohoto se světa vzdalovala. A když k svým letóm přišla, za durynského lankrabí vdána. V kterémžto stavě bydléce, oba se u boze milujíc, k božie službě ponúciešta. Zatiem když sta oba spolu dietky měla, zamyslil její hospodář lankrabie za moře k božiemu hrobu jíti. Proněžto ostaviv svú hospodyni, svatú Alžbětu, s dietkami na tom hradu jejieho věna, ješto slove Markpurk, za moře šel a na té púti skončal. To lankrabini manové uslyševše, svatú Alžbětu s toho jejie hradu sehnali a všeho sbožie ji zbavili.
Tehda ona jakžto sirá vdova s hradu pokorně sšedši, když jie v městě nižádný nesměl hody dáti, šedši do jednoho sprostného domku, tu kdežto svině stáváchu, s svými pannami přes noc ležala. A nazajtřie když sobě jiné hospody hledala a nikdiež nepřijata, dietky jejie s hradu k nie snesli a nevidúci se u velikú zimu s nimi kam dieti, do jednoho kostela vešla. A tu s dětmi zimy namřevši, musila se opět do své hubené hospody vrátiti. A tu jsúc, kamž mohla, své dietky, nemajíci jich čím krmiti, od sebe rozeslala. Odtad vzal ji, slitovav se nad ní, ujec její, biskup bamberský, a jie na jednom hradě ctně choval, chtě ji za někoho dobrého vdáti.
Zatiem když tak bydléše, přiběhl posel, noviny jie pověděl, že jejieho hospodáře z dalekých vlastí
