a zemí na pochovávanie domóv nesú. Proněžto vstavši, proti nim jela. A tu lejníci, ješto kosti nesiechu, jie slíbili jejie věno vrátiti a na vdoviem stolci posaditi. A když ty kosti byly pochovány, to, což jie byli lejníci slíbili, nenaplnili. Proněžto musila u veliké chudobě bydléc, velikú strast trpěti. Ale to zvláštnie utěšenie mějieše, že jie otec svatý Řehoř papež své utěšené listy posielaje, ji u pokoře posilováše. A kteraký jest svatý život vedla, o tom se mnoho píše, že jest svój život rozličným utrpením mučila, postieci se, v noci nespiec, bohu se snažně modléc, často v noci vstávajíc, kázáše se tajně metlami svým pannám bíti. A za svého manželstvie podlé svého stavu svrchu drahá rúcha nosieci, žíni na nahém životě neb hrubé ostrosti sukni nosieše. A potom z svého věna jeden špitál učinila a tu nemocným a strastným, chudým i malomocným jakž kolivěk nečistým hlavu myla, rúcho prala a před nimi klekajíc, pokrm jim přidávala. Rúcho jejie v tom vdovství bylo velmi sprostné a chudě zplacené. A to jie velmi milé bylo s chudými ženkami na kázaní seděti. Měla jest také mistra Konráta, člověka bohobojného, jemužto jako v duchovním zákoně potvrzena na všem jeho poslušna bieše. Pakli ji kdy co zamútilo, toho nikda k srdci nepřipustila, ale vždycky ze všeho bohu děkovala. To jest měla také svatá Alžběta v obyčeji, že velmi ráda o chudobě mluvieše a často ještě za mužem jsúc, před svými pannami sprostný plášť na hlavu vzdějíc, řiekala: Tak já, dá li bóh, budu žebříc choditi a pro mého Jezukrista mnoho strastí trpěti.
A když svá léta, nábožně bohu slúžiec, ctně vzvedla, k smrti se přiblíživši, k jedné k své panně tajně řekla: Již se ten čas blíží, v němžto hospodin svých přátel k sobě pozóve. A potom jedné noci, již nemocna ležiec, těm, ješto okolo
