chtěl li by s nimi jiesti, poče jich svatý Viktor tázati, kterak by tu pro ohavenstvie mezi toliko zabitými mohli tak vesele jiesti. Tehda jeden mezi nimi odpovědě: Tyto lidi sme pro křesťanskú vieru zbili. To uslyšav svatý Viktor, s velikým vzdešením vece: Ó, kterak bych já byl šťastný člověk, bych se byl k tomu přihodil, abych byl tu s nimi sšel. Tehda jeho oni otázachu: A zdalis i ty také křesťan? K tomu svatý Viktor vece: Semť sluha Jezukristóv. I netáhl toho dořéci, až se oni vzchopivše, na tom miestě zabichu. A ta duše za jinými do nebeského královstvie šla. Zbiti sú tito světí po božím narození dvě stě osmdesáté léto. Amen.
Svaté Justiny panny
Svatá Justina panna z toho města, ješto Antiochia slove, rodem dci byla jednoho pohanského kniežete. K jednomu okenci často chodiec naposlúcháše, ano jeden jáhen jménem Prelus svaté čtenie čte, kterýžto jáhen dotad ji vieře učil, až ji k Jezukristovi i obrátil. To jejie matka, podlé jejieho otce na pokoji ležiec, poče rozprávěti, že se Justina na křesťanskú vieru obrátila. A tak když o tom řeč prodlišta, oba usnušta. A inhed se jim Kristus s anjely zjevil a tak jim řka: Poďte ke mně a dám vám nebeské královstvie. Z toho viděnie procítivši, inhed i se dceří se pokřtiti kázali.
Těch časóv bieše jeden veliký čarodějník, jenž slul Cyprianus, z své mladosti po sedmi letech od svých starost diáblu obětován. Ten jistý Cyprianus svatú Justinu světským milováním velmi milováše, proněžto dal se na veliké čáry, zdali by ji mohl kterým činem ku povolení manželstva obrátiti, anebo jednomu svému přieteli, jemužto Angladius řiekali, jenž ji také milováše,
