jich tvrdé ostré a měkké rúcho nositi za veliký hřiech mějiechu. Proněžto z mnohých měst vidúc jich náboženstvie, z nich sobě biskupy voléchu.
A to se také za svatého Martina časuov přihodilo, že se lidé jednomu člověku jako svatému mučedlníku, ve jmě jeho oltář učinivše, modléchu. Tehda svatý Martin dlúho se ptav, a nenalez o jeho svatosti nikdiež nic psáno, dal se na modlitbu, prose hospodina, aby jemu ráčil zjeviti, které odplaty a kterého duostojenstvie tento člověk byl. A tak stoje na modlitbě svatý Martin, ozřev se na levici, jednu stienu přečrnú uzřev, ji zaklel a řka: Pověz mi, co si! Toť boží mocí přikazuji, zjev mi to, kteréhos zaslúženie člověk. Jemužto bylo odpověděno z té črné stieni takto řečeno: Otče svatý, Martine, stojíš za to, chtě zvěděti, co sem já? Račiž věděti, že sem byl člověk přezlý až do mého skončenie a pro mé hřiechy a viny ztratil sem mój život. To svatý Martin uslyšav, ten oltář, jenžto byl ve jmě hřiešníka učiněn, zbořiti kázal.
To se také píše o svatém Martinu, že když jednoho času chtieše před ciesaře Valentina vjíti prosit za některé věci, v nichžto jeho ciesař nechtěl uslyšeti, zapověděno bylo, aby jeho nikterakž před ciesaře nepúštěli. Tehda svatý Martin té všie neděle v žíni popel na hlavu sypě, u velikém utrpení své tělesenstvie mučieše. Tehda ponucením anjelským v jednu hodinu beze všie přiekazy před ciesaře všel. Jehožto ciesař zazřev, a jež předeň puštěn, velmi se rozhněvav, proti němu povstati nechtěl. Tehda plamen přišed, stolici pod ciesařem zažehl. V tu dobu ciesař vstana, nebeskú [moc]text doplněný editorem[209]moc] doplněno podle KNM III D 44 v tom srozoměv, ve všem jeho uslyšal, a byl by jeho nadto rád daroval, ale svatý Martin daróv přijieti nechtěl.
