dní postiece a bohu se nábožně modléci, svému se spasiteli porúčieše. A když ta noc přišla, v niežto měla s svým chotem skládána býti, promluvila, již na svém pokoji jsúc, k svému choti a řkúc: Mój přemilý choti a přešlechetný mládenče, mělať bych s tebú jednu pilnú věc mluviti, přisáhl li by mi, chtělať bych to tajně držeti! Jiežto když Valerianus slíbi nepronositi, svatá Cecilia k němu vece: Mámť jednoho anjela, jenžtoť mě velmi miluje a mého těla snažně stráží. Ten, uznamená li, a ty mne i málo nelepým milováním dotekl by se, inhed tě urazí i ztratíš květ podobné mladosti své. Pakliť uznamená, a ty mě se ctí čistým srdcem miluješ, bude tě také jako i mě milovati a ukážeť tobě milost svú. K niežto Valerianus božím ponucením, svú mysl ukrotiv, vece: Chceš li, ať bych tvé řeči uvěřil, toho anjela mi ukaž, neb duojdu li toho, jestli to anjel, jenžto tě miluje, učiním vše, což mi kážeš. Pakli naleznu, a ty jiného muže než mě miluješ, i tě i jeho mečem zabiem. Jemužto Cecilia vece: Jakž brzo pravú vieru přijmeš a se pokřtiti kážeš, tak jeho inhed uzřieti moci budeš. Protož vstana jdiž až na třetí míli před město tú cestú, ješto slove Apia, a těm chudým, kteréžto na cestě nalezneš, dieš a řka: Cecilia mě poslala k vám, abyšte mi ukázali onoho ctného muže starého, svatého Urbana, nebť k němu mám tajné poselstvie. A kdyžť jeho ukáží a jeho již uzříš, pověz jemu všecka slova má. Ten, jakž tě brzo skrze svatý křest očistí, tak se ke mně vrátě, inhed anjela uzříš.
To Valerianus sposlúchav, odtad inhed vstal, a jakž svatá Cecilia byla rozkázala, tak učinil. Svatého Urbana, an mezi svatými hroby niče bohu se modlí, nalezl. A když jemu všicku řeč svaté Cecilie pověděl, tehda svatý Urban ruce k nebesóm vzvedl, hořkými slzami zaplakav, vece: Mój milý Jezukriste,
