ješto jest tobě své všecko tělesenstvie pokorně obětoval, když jest toho na tobě zaslúžil za svého pláště malé ukrojenie tvú svatú milost uzřel v svém přioděnie. Amen.
Život svatých pěti bratróv
Svatých pěti bratří dnešní den svatá cierkev pamatuje. O nichžto se takto píše, že za časóv Jindřicha ciesaře u polských vlastech byli sú světí pústenníci, duchovní mužie, jimžto jména sú byla Benedictus, Matěj, Jan, Izák, Cristinus a šestý Barnabáš. Ti sú tak svatého příklada život vedli, že sú pamět přeslavnú všemu křesťanstvu ostavili. Najprvé sú byli velikého utrpenie. Krmě jich obecná byla zelé bez omastka na prosto vařené, chléb řiedko, masa aneb ryb nikda. A to sú sobě za veliký hod počítali, když sú na Veliku noc jáhel s vodú navařiec jedli. Pitie jich čistá voda, i tu sú u mieru pili. Oka svého nikda na ženskú tvář neodvierali, rúcho jich tvrdo ostré z vlasin konských otkané. Na jich loži kámen miesto podušky a miesto postele rohože hrubě pletená. Sen jich velmi krátký, všicku noc stóníc svých i lidských hřiechóv plakali. A zatiem pěstma prsi bili, až do zmodránie se tepúc utrudili. Jich kolena ztvrděla, pro časté klekánie ztruzena. Nikda spolu nemluvili, než když se jim host zjevil, a to řiedko činili. A to také v obyčeji měli, že zjitra o první hodině spolu se sešli a druh před druhem padna řekl: Odpustíš li, hřešíš! Neodpúštěj, když bíti budeš! Zatiem jeden z nich bič drže, s pláčem se jich nabil. A potom před nimi padna, jich prosil, aby jemu též učinili, což sú sobě učiniti kázali. A když sú tak snažně bohu slúžiec, rozličně svój život trudili, jakžto bylo bohu libo, vzezřev hospodin na jich ustavičnú službu, chtěl tomu, aby je k sobě pojal divnějším činem než jiné svaté.
O tom se takto píše, že
