nie sediechu, vece: Co bychom my učinili, by se nám tuto diábel ukázal? A to řekši, poče velikým hlasem volati a řkúc: Utec, utec! A potom po malé hodině vece: Nuž, již mluvmy o milém dietěti Ježíšovi, neb se již puolnoci blíží, v kterúžto hodinu se ráčil naroditi a v jeslech položen. A to tak jasně mluvila, jako by nic nemocna nebyla. A v tu hodinu znamenavši, že se jejie skončenie blíží, svého zpovědlníka z predikátorového zákona k sobě pozvavši, jemu tajně pověděla a řkúc: Otčíku, měj se hotov, aby nade mnú svatý próvod odpěl, nebť mi se jest v tuto hodinu Ježíš Kristus zjevil a takto ke mně řka: Poď, má zvolená, poď ke mně do věčného přiebytka! A potom málo pomeškavši, od těch, ješto při nie biechu, odpuštěnie vzemši, duši pustila. A inhed nebeská vóně vešken dóm naplnila. Z něhož sú všickni hospodina pochválili. A potom mnoho divóv svatých bóh skrze svatú Alžbětu učinil, mrtvé vzkřiesil, nemocné uzdravoval. Amen.
Život svaté Cecilie panny
Svatá Cecilia byla z Říma znamenitého rodu a v křesťanské vieře od svého dětinstva vzchována. A svaté čtenie na svatých prsech skrytě nosieci, i ve dne i v noci o bohu mluvieci, bohu se modléci, nikda neodpočíváše. A zvláště za to prosiec, aby ji ráčil hospodin zachovati, a když jakž koli proti jejie vuoli za jednoho, jemužto Valerianus řiekali, ji oddali a jistý den svatbě ustavili.
Svatá Cecilia na nahém těle žíni nosieše, ale v svrchniem v drahém rúše počestně chodieše. A v kterúž koli hodinu hudci u varhany a v rozličná řemesla, jakž jest obyčej, pro veselé vzhudiechu, tak inhed svatá Cecilia samému bohu v svém srdci zezpieváše a řkúc: Buď mé srdce, milý hospodine, i mé tělo nepoškvrněno, abych nebyla pohaněna. A tak se těch
