[8v]číslo strany rukopisuXerxes, ten najmocnější král, o němž svatý Jeroným dí: Kterýž jest hory převracel, moře přemáhal, když jest s vysokého miesta pohleděl na nečíslné množstvie lidu svého, jal se plakati toho, že žádný z nich, kteréž vidí, po stu letech živ nebude. Neb nelze jest lidskému životu býti dlúhému. Jakož onen dobrý Barlám praví, že se život lidský přirovnává stromu, u jehožto kořenu sedíta dvě myši, jedna bílá a druhá černá, totiž noc a den, ustavičně kořen toho stromu, totiž lidského života, hlozíce. A svatý Augustýn na onu řeč[w]řeč] řec svatého Jakuba: Který jest život náš? Jediné pára, kteráž se na malú chvíli okáže, a hned zmizí.Takto die: Život tento jest život pochybný, život slepý, život bídný, kterýž vlhkosti ztučňují, bolesti zhubeňují, horkosti vysušují, povětřie jemu nemoc přivodí, pokrmové tlustost dávají, hlad vysušuje, veselé osvobozuje, zámutkové kazí, péče mnohé sužují, svoboda a štěstí oslepuje, bohatství povyšuje, chudoba snižuje, mladost zrost dává, starost skloňuje, nemoc kazí, zámutek zdraví ujímá a naposledy smrt všecken umoří, všemu veselí konec učiní, takže když přestane býti, jako by nikdý nebyl. A toť jest Šalomuon v kníhách Múdrosti pověděl: Krátký a s teskností jest čas náš jako šlépěje[x]šlépěje] ſſl piege oblaku a jakžto mhla se rozpustí, kteráž od slunce zahnána bývá a od horkosti jeho obtížena. A Job v svých knihách: Hle, krátká léta pominula sú a beru se stezkú, po kteréž se nenavrátím. A jinde die: Dnové moji rychlejší