[7v]číslo strany rukopisujeho, kteréž žádáme. I proč nezhrzieš tiem brzce, což shynúti má rychle a hořce, zdali neznáš světa lstivého velmi zlobivého? Ó, však on mečem hrozné smrti všecken stuoně musí zahynouti.

Již nyní podlé pořádku předních věcí má se povážiti toho, kterak památka smrti člověka přivodí ku pokání. Nájprvé se to ukazuje zjevně na oněch Ninivetských, když jim Jonáš prorok smrtí pohrozil, kterak sú pokání činili. A svatý Jan křtitel radu dával hřiešným, jakož svatý Lukáš o tom napsal řka: Čiňte pokání, a přiblíží se vám království boží. A jinde též: Čiňte hodné skutky pokánie, neb sekera k kořenu stromu přiložena jest. Toť jest ta sekera smrt naše, kteráž všecky podtíná. Jakož prorok die: Když jest je zabíjel, hledali sú jeho a navracovali se, totiž ku pokání. A svatý Ambrož die: Běda mně, nebudu li plakati hřiechuov mých! Běda mně, nepovstanu li o puolnoci, abych se před tebú vyznal! Běda mně, učiním li lest bližniemu svému! Běda mně, nepovím li pravdy! Neb již sekera k kořenu jest přiložena. Činiž, ktož móž, užitek milosti a pokání! Přítomenť jest pán, aby se ptal na užitek života. Job také, znamenav krátkost tohoto života, volil sobě raději zde trpěti, nežli po smrti nadarmo a bez[v]bez] bež užitku se káti. Jakož sám o tom pověděl: Krátkost dnuo mých skoná se rychle, protož ponechaj mě maličko, ať popláči bolestí mých dřív, než pójdu, odkudž se nenavrátím, do země tmavé, přikryté mrákotú a smrtí. Jistě čas tohoto života jestiť velmi krátký. O němžto