[9r]číslo strany rukopisu …ho[3]torzovité slovo také utěšenie věčného. Který konec urozeným zároveň jako i obecným přijdeť duše nebezpečně a nenadále. Važ život svój a pohlediž[y]pohlediž] podlediž naň, žeť jest mnohému pádu poddán, prach jest jistě, nemóž trvati, rychle se v zemi obrátí. Protož die svatý Bernart: Když zpomenu, že sem prach a že rychle přijde mój konec, vdycky přijde na mě strach a ustydnu jako prach. A svatý Řehoř die: Velmi člověk jest pečliv při dobrém skutku, kterýž vždy myslí o svém konci. Protož, najmilejší, o každém dni máš to mieti, jako by již měl poslední býti, vdycky na to pamět maje, z potřeby se umříti znaje. Protož ktož zdravého rozumu užívaje popatří na krátkost a na velikú nejistotu tohoto života biedného a na blízkost smrti přicházející a že léta náše jako pavúk se změní a dnové naši jako dým pominou a že člověk narozený z ženy krátký čas živ jest, kterýžto jako květ vyjda a spadne a jako stien pomine, i kto tyto věci v mysli své rozváže a očima, srdcem na ně pohledě[z]pohledě] podleďe dá se tak ďáblu svésti a životu svoditi, že se káti netbá tento krátký čas a maličkú hodinku, ješto jako okamžení mine. Žádný zajisté toho neobmešká, jedině ten, kohož jest konečně zlost jeho oslepila. Ó, jak veliké muky pro netbanlivost svú takoví dojdú! Jakož dí svatý Pavel k Židóm: Ó, kterak ujdem pomsty, jestliže takového zanetbáme spasení! A svatý Efrem dí: Nájmilejší, jestliže tohoto krátkého zanetbáme, žádné ovšem výmluvy nebudem mieti, kterú bychom okázali hřiechóm svým. Protož nechtěj krátkosti tohoto života zanetbávati, aby