zdra[3v]číslo strany rukopisuví rychle pomine velmi, když jde hodina té šelmy. A jinde opět psáno stojí: Moudrý si, toť rychle smrt odjímá. Bohat si, i tohoť nenechává. Vzáctný jsi a ve vší cti, toť nezůstává. Silný si, toť rychle smrt všem sílu odjímá. Již zjevně vidíme, že každý rok nám něco ukrádá. Protož budeš li bohat, krásen, silen, což toho! Budeš li pán světa, král, papež, co toho! Rychle to vše pomíjí. A že nic z toho, jediné skutkové dobří ostávají. Ještě o tom Isiodorus v obecném kázaní takto dí: Nájmilejší, vážiti máme, kterak krátké je štěstí tohoto světa, kterak sláva padúcí a křehká časná moc. Pověz, kto muože, kde sú králové, kde knížata, kde císařové, kde všech věcí hojnost majíc, kde mocní tohoto světa, kde veliká bohatství? Jakožto stien pominuli a jakožto sen zmizeli, hledáni bývají, a nejsú. Co k tomu dieme? Králové zhynuli, knížata zemřeli[k]zemřeli] zemreli. Mnozí pak domnívají se dlúho živi býti a jako by nikdy neměli z tohoto světa jíti. Jistě ne tak nemilostiví, neb vy jako lidé zemřete a jako jeden z nich padnete. Neb jakož praví Seneka, že tohoto vyvýšeného života vyjití pád jest. A všecka štěstí lidská smrt koná a zavírá. Neb když budeš čísti aneb slyšeti o vieře Abrahámově, o ctnosti Jozefově a jeho milostivosti, o lásce Mojžíšově, o síle Samsonově, o horlivosti Finesově pro při boží, o tichosti Davidově, o divích Elizeových, o bohatství a moudrosti Šalomúnově, o kráse Absolonově a spanilosti[l]spanilosti] zpanilosti vdycky každého konec s zámutkem uslyšíš a