[9v]číslo strany rukopisupotom na věky věkoma neužitečně nemusil se káti. Protož pospěš a nemeškaj, aby s bláznovými pannami vně zavřien nebyl. Jakož svatý Matouš napsal: Ej, ženich jde! A kteréž hotovy byly, vešly sou s ním na svatbu a zavřiena jest brána. Na kterouž řeč svatý Řehoř takto mluví: Ó, by usta srdce té chuti počíti mohla, co se divného v té řeči zavírá! Ej, ženich jde! Co sladkosti[aa]sladkosti] ſladkoſli a utěšenie, kdež die: Vešly sú s nim na svatbu! A co hořkosti a zámutku[ab]zámutku] žámutku, když die: A zavřína jest brána! Najmilejší, by tomu srozuměl a často v srdci rozjímal, ku pokání zajisté pospěšně by běžal, aniž by času vzáctného a dní spasitedlných skrze hodovánie a prázdnosti[ac]prázdnosti] prázdoſti neužitečně a bez prospěchu ztratil. A protož svatý Jan v Zjevení dí: Pomni, odkud si vypadl, a čiň pokání! Čte se, že se přihodilo v jednom městě, že když jeden[ad]jeden] gedne svatý na modlitbě slyšal hlas a kvílenie, a když se ptal, co by to bylo, odpověděl jemu: Já sem duše jednoho zatracence plačící svého nešťastného zatracenie. A když se ptal na muky její, pověděla, že mezi všemi věcmi, kteréž zatracencóm múky přispářeli, nájvětší to jest, že sú čas z milosti boží sobě daný bez užitku ztratili, v kterémžto za malú chvíli mohli sú pokání činiti a ujíti muk pekelních. Jakož o tom Hugo die, že všecky muky pekelnie převyšuje boha neviděti a dobrých věcí zbavenu býti, kteréž sám v moci měl obdržeti. Protož čiňme dobře, dokavadž čas[ae]čas] cas máme, abychom potom neřekli pozdě se kajíce, jakož Jeremiáš napsal: Pominulo jest léto, dokonána jest žeň, a my spaseni nej[10r]číslo strany rukopisusme.