Viemť já nejedny z bohatých, kteříž sú v nemoci přijali pokání, potom se zhojivše mnohem horší než prvé byli. To držím, to i za pravé býti se domnívám, toho sem mnohým zkušením došel, že ten nemá dobrého konce, ktož jest vdycky měl zlý život, kto se nebál hřešiti, ale v marnostech světa vdycky jest viděl. Pro ty všecky věci nájmilejší jestliže právě smyslíš, jestliže světlo očí s tebú jest, potup tyto všecky věci, totižto padúcí světa zboží a falešnou jeho slávu pro toho, kterýž jest nade všecky věci. Neb co prospěje člověku, by všecken svět získal a na duši své škodu trpěl.

Vězte, že všeliká čest tohoto světa jest těžká překážka a jakási zhoubce věčného spasení, neb koho čteme, že by z těchto zemských rozkoší bral se k rozkošem nebeským. Ó, kterak jest falešná a marná sláva, kteréž lidé jedni od druhých žádají a přijímají, a slávy, kteráž od samého boha jest nehledají. Člověk, kterýž chce jiným předložen býti, zdali není tovaryš toho, kterýž jest řekl: Postavím stolici mú na puolnoci a budu podobný nájvyžšímu. Ale na číž jest stolici vstúpil, boj se jeho pádu a oboření. A svatý Augustýn die: Ó, kterak šťastný, kterak blahoslavený jest, kterýž v samé věčnosti svú žádostí se zapaluje, neb se ani štěstím vyzdvihá ani neštěstím se hýbe. A když nic nemá na světě, co by miloval, nic není na světě, čeho by se bál. Sláva tohoto světa nic jiného není nežli jakési marné v uši nadýmaní. Ó, kterak tehdy oslepený si, jestliže slávy světa hledáš. Neb