nešlechetně činí, neb se zde dlúho živi domnívají. Ale spravedliví, že krátkost svého života spatřují, pýchy a nečistoty se varují. O krátkosti tohoto života dí svatý Jakub: Co jest život náš, jediné pára na malú chvíli se ukážíc a ihned pomine. A svatý Augustýn dí: Život člověčí všecken jest krátký od mladosti až do poslední starosti, Adam, by ještě živ byl a dnes umřel, co by jemu dlúhost života prospěla. Týž dí: Ten čas, kterýž sme živi, z cíle života se ujímá, takže nic jiného nenie život tento nežli běh k smrti. A Seneka dí: Na každý den mřeme, neb se na každý den ujímá některá částka života našeho. Hle, nájmilejší, kdyby právě v se pohlédl a slova již psaná, a kteráž ještě psána budú, ušima srdce pilně přijal, raději by řeči měl: Jdu, abych umřel. Ač věříš, že by za dlúhý čas živ býti měl, snad den tento poslední jest, jdu, abych umřel a ty domníváš se dlúho živ býti a těmito dobrými věcmi časnými a radostmi světskými za mnohá léta v rozkošech vlásti. Ale ne tak, nájmilejší, ne tak, neb člověk, jakož Job dí, marnosti podobný učiněn jest, dnové jeho jako stien pomíjejí.

O falešné slávy moci a duostojenství i také o padúcích jeho bohatství potupení kapitola 5.

Zrcadlo čtvrteční. Kde sú kniežata pohanská, kteříž panují nad zvířaty, kteráž sú na zemi, kteříž s ptáky nebeskými hrají, kteří zlato a střiebro hromázdí, v němž doufaní mají lidé, a není konce jich