Přistojí tu také s jedné strany hrozný zástup ďáblů a z druhé strany moc andělská, tu na tom, kterýž v prostředku jest, zjevně poznáno bývá, které straně zpráva k vládení příleží, neb jestliže se na něm vidí znamenie nábožná, tehdy navštívením andělské ochotnosti potěšen bývá a z věčného zpívanie sladkosti aby vyšel, potěšení má. Pakli by jej k levé straně zaslúžení, černost, mrzkost a smrad přisúdil, ihned bývá nesnesitedlnú hrózú poražen a náhlého klopotu hrózú smúcen. A ihned, jat sa z žaláře bídného těla, násilím bývá vyjíti přinucen, tehdy duše jde k rtuom i táží jí rtové: Co chceš? A duše k nim odpoví: Již musím ven vyjíti. Dějí jí rtové: Nevešlas sem skrze nás, aniž tudy vyjdeš. Potom jde k hřípí a též jí jako rty odpovědí, jde potom k očima a k ušima, a tudy nemuož vyjíti, naposledy jde vrch hlavy a tudy vychází, neb jest tudy vešla. Tehdy sede vrch hlavy, hleďéci sem i tam okolo sebe, tu jestliže má býti zatracena, přetěžkú přijme v se žalost. A dí sama k sobě: Ó, ty zlořečená duše vypověděnce, lotra, zloděje, cizoložníka, křivého přisežníka. Tehdy ta nešťastná duše vuokol patřéci uzří rúcho své, kteréž jest na křtu měla bielé, nepoškvrněné, nad smólu a havrana černější, tehdy biedně vzdychati bude s hrozným pláčem a křikem řkúci: Běda, běda, kto jest mi změnil rúcho mé, však rúcho mé bílé jest nad sníh a nyní nečistčí jest smóly a černější havrana. Tehdy se jí okáže ďábel, kterýž ji svodil a kteréhož jest následovala v tomto světě, anděl totižto šatanuov,