jakož praví Anzhelmus: Ve cti býti nemuožeš bez práce, v povýšení bez zamúcení, v vysokosti bez marnosti, protož, nájmilejší, kdyby opatrně povážil nebezpečenství svého, v kteréž skrze časnú slávu upadáš, bez pochyby mysl by svú od marností světských odtrhl.

O smrti, aby se jí vdycky a všudy člověk varoval a jie čekal, kapitula šestá

Zrcadlo páteční. Pamatuj na to, že smrt meškati nebude. Ta slova Eclesiastes v 14. kapitule napsal, kterak mnoho dobrého člověku činí památka smrti. Na mnohých svatého písma miestech se ukazuje, a protož dí: Pomni na poslední věci a na věky neshřešíš. Kdež svatý Bernart takto die: Svrchované jest štěstí pamatovánie na smrt ustavičné tu, kamž se koli člověk obrátí, s sebú nos a na věky neshřešíš. A svatý Augustýn: Nic tak neodtrhuje od hřiechuo jako časné na smrt pamatovánie, neb to jest to, což činí člověka, aby se ponížil, všecky věci potupil a pokání na se přijal. Svatý Jeroným také die: Snadně potupí všecky věci, ktož vždy myslí, že má umříti, neb žádost očí bývá potupena, když kto myslí, že v brzkém času musí opustiti zde všecky věci, žádost těla bývá zhrzena, když kto na to popatří, že v okamžení tělo jeho bude červóm, pýcha života pohrdána bude, když kto v srdci rozváží, že ten, ktož chce nynie býti nade všemi, položen bude v zemi pod nohy všech jiných. Ó, by