nadějete se boha zklamati, zajisté zklamáte sami se pro tělo zapomínáte na duši a toť hle, tělo z duší spolu kazíte před časem. Radujtež se tehdy, veselte se a utěšenie mějte v tomto kratičkém cíli času, kterýž máte, abyšte potom bez konce s ďáblem plakali, což činíte, čiňte spíše, rúcha velmi často měňte, aby snad nezhynulo urození váše, aniž buďte, kto by vás v tom převyšovali, abyšte v pekle hanby a studu neměli. Kde sú hody, kde krmě rozkošné, kde vína drahá a lahodná s vonnými věcmi smíšená, pospěšte, hodujte a opíjejte se, neb po smrti nebudete toho více činiti, ale z bohatcem, kterýž jest stkvostně na každý den hodoval, v mukách pekelních kruopě vody přieliš žádati budete aniž moci mieti budete. Ploďte, veselé vyplňte v smilství rozkoši rozsívajte v porušení, abyšte z porušení žali božské odsúzení, kteréž ten spravedlivý súdce vypoví v den hrozného súdu řka: Jděte, zlořečení, v věčný oheň, kterýž jest připraven ďáblu i andělóm jeho. Ó, běda, srdce kamenné, když na tu výpověd hroznú pomyslíš, kteráž na tě pro malé utěšení tohoto světa má přijíti, jestliže se nezhrozíš, jestliže neočekáváš toho dne tak hrozného a ukrutného, v kterýž netoliko z smilstva, z roucha rozličného, z opilství a z hodování i z celého času ztraceného, který si živ byl, ale musíš také z každého slova marného i z myšlení vydati počet pánu. Proč se neopravuješ, proč odkládáš bídný den ode dne, obrátiti se ku pánu, proč již zlých věcí neželéš? Ej, smrt pospíchá, aby tě setřela, ve dne i v noci běžéci,