milosrdný, kterýž všelikého hřiešníka k sobě obráceného přijímá a milost jemu dává, to já pravé býti vyznávám. A jest dobrotivější neb milosrdnější, než muož věřeno býti a jednomužadému odpustí, ktož se k němu, jakž sluší, obrátí, zdali není dobrotivý pán, kterýž takové křivdy snáší od hříšníkuov, dávaje jim prodlenie času, aby se káli. Ale to také znaj, že jakož jest dobrotivý snášeje, tak jest spravedlivý pomstu činiti. Ale snad opět někto dí, že člověk, kterýž by všecken čas svého života, ale živ byl, však přijímá pokání na smrtedlné posteli, obdrží milost od boha. Ó, běda, kterak jest to marné domnění a nejisté myšlenie, sotva z desíti tisíc lidí, jichž jest vdycky byl život zlý, zaslúží jeden odpuštění hříchuo. Člověk všecek v hřiechu narozený a krmený, kterýž jest ani viděl boha ani poznal ani o něm slyšeti chtěl ani zná, aby hřešil, ani co jest pokánie leč ve snách zná, všecken sa ještě v světské péče zapleten, kteréhož úzkost, opuštění synuo trápí, kteréhož nemoc stírá, kteréhož zámutek zbožie a časných věcí poráží, když se jich již nemoci viece užívati vidí, kterak vzáctné bohu přijímá pokánie, kteréhož by nepřijal, by se zhojiti má, věřil. Ale tiemto jistě zavru: Ktož dokavadž jest zdráv a mlád, boha hněvati nebojí se, na smrti nezaslúží milosti boží obdržeti, neb jaké jest to pokání, kteréž toliko někto přijímá, když, že déle živ býti nemuož, vidí, kterýžto zlý a zuofalý člověk, když by se z takové těžké nemoci zhojil, daleko by jistě nežli prvé horší byl.