tak ani pán Kristus nemodlil se za svět, kterýž jest se však za své učedlníky modlil. Neb jest pověděl na svém posledním kázaní, že za ně toliko, totiž za učedlníky, ne za svět prosím. Bláznová věc jest takovému pánu slúžiti, kterýž služebníka svého na konci nahého a beze vší záplaty obyčej má zahnati. Tak činí svět, jakož se čte, že Zoldan, král babylonský, když se u Damašku města roznemohl až k smrti, poznal, že mu smrt nastává, povolal sobě korúhve nosiče a řekl jemu: Ty, kterýž obyčej máš korúhve mé nositi k boji, nosiž nyní smrti mé korúhev, totižto špatný tento šat po všem Damašku řka: Hle, král od východu slunce nenese s sebú světa, než tento špatný šat. K tomu podobná věc čte se, že jeden z králuo Loturinských mládenec když již k smrti blizek byl, pohleděv na své paláce a domy mnohé, řekl jest, když mnozí slyšeli: Ó, pane Ježíši, kterak jest potupení hodný svět tento, hle, já, kterýž sem měl toliko palácuo a hospod, nevím, kde mám této noci jíti aneb kto mne má do hospody přijíti. Opustiž tehdy, ó, hřiešný člověče, pána tvého, totižto tento svět, dokavadž v takové chudobě nebudeš opuštěn od něho, věda, že jakož svatý Jakub praví: Ktož přietel jest tohoto světa, nepřítel boží učiněn bývá. A svatý Řehoř: Tiem jest každý boha bližší, čím od milování světa jest vzdálenější. To aby okázal pán Kristus, nah za městem trpěti jest chtěl a ukřižován býti, aby skrze to znáti dal, že žádného spolku nemá s světem