kterýžto, což jest pěknějšího a lepšího z života jeho, totižto mladost a sílu svú, dává světu a ďáblu, kteříž sú nepřátelé Krista pána, a což horšího jest, totižto ostatek svého života, to chce pánu bohu dáti. Ne tak jest činil David, kterýž jest říkal: Síly své tobě ostříhati budu, totižto k slúžení. A protož dí Eclesiastes: Nechtěj obětovati pánu kvasnic starosti, ale víno libánské stkvúcí mladosti. O hříšnících, kteříž pokání odkládají, takto dí svatý Řehoř: Dosti jest ten zdálený od věcí, ktož k činěnie pokání věku starosti čeká, poněvadž žádného dne svého života v své moci nemá. A protož podlé rady Isiodora pospíchati má jedenkaždý k bohu kaje se, dokudž muož, aby, když muož, nechce, potom chtěl pozdě, a nemohl by. Pospěšiž tehdy ku pokání, nájmilejší, a nemeškaj, aby s bláznovými pannami konečně zavržen a odehnán nebyl.

O světu, abychom jeho utíkali a v mrzkosti měli, kapitola 4.

Zrcadlo střední. Neroďte milovati světa ani těch věcí, kteréž sú na něm. Jestliže by kto miloval svět, není lásky otcovy v něm a svět pomine i žádost jeho. Svatý Jan v kanonice to položil, ta slova rozvažuje. Svatý Augustýn dí: Co chceš, časně li věci milovati a s časem pominúti, čili nemilovati světa a na věky živ býti s bohem? Miluješ li svět, pohltí tě, milovníky své ne na sobě nositi, ale sežrati zvykl. Znamenaj také, že svět je vyobcovaný, neb jako za vyobcovaného neděje se modlitba v církvi svaté,