praví lehčejší. O takových dí svatý Augustýn: Ktož zpověd dělí, není hodný chvály, což jednomu tají a druhému zjevuje, to jiné není, než že se chválí a k pokrytství se chýlí.

Již o třetí stránce pokání, totiž o dostiučinění mluviti budem. Dostičinění podlé řeči svatého Augustýna jest příčiny hřiechuo odtětí a jich vnuknutím přístupu nedati. Neb jakož dí svatý Řehoř: Nikoli dosti nečiníme, ač od hřiechuo přestaneme, leč se rozkošem, kteréž sme milovali, odpornými jim zámutky protivíme. A jakož dí svatý Jan Zlatoustý: Jakéž jest předešlo uraženie, takové má za nim jíti smíření. Tak buď hotový k pláči, kterak si hotový byl k hřiechu. Jaký si měl úmysl k hřešenie, takové měj náboženstvie ku pokánie. Těžcí hřiechové těžkých pláčuov žádají, neb jakož dí Euzebius: Nemalým skrúšením to jednáno býti má, aby ti dluhové zaplaceni byli, kteréž bychmy smrtí věčnú platiti byli povinni, aniž má býti lehké a rychlé dostiučinění za ty zlé skutky, za kteréž jest oheň věčný připraven. Ale běda, mnozí ihned zahnáni bývají z té cesty dostiučinění a ohlédají se zpět s ženú Lotovú. Proti kterýmž die svatý Bernart: Ktož by právě počil břemeno hříchu a úrazu duši, ten neb málo aneb ovšem neučije muky těla aniž sobě vážiti bude z práce, kterouž by znal, že jí shlazeni mohú býti hřiechové minulí a uvedeno vyvarování budúcích. A svatý Augustýn na žalm dí: Jsú mnozí, kteříž se hřešiti nestydí, ale pokání činiti se stydí. Ó, k vieře nepodobné