Ktož činí proti svědomí, ten staví ku peklu. Druhý, že ten slib dlúhého života jest nepravější, neb jest i proti tomu hřiešníku, a to se ukazuje dvojím znamenitým příkladem. První jest tento: Ktož by více miloval se nemocného nežli zdravého, služebníka nežli svobodného, zlého nežli dobrého, takový by nešlechetný byl sám proti sobě. Takovýť jest hřiešník, kterýž mešká činiti pokání, neb více miluje se mrtvého nežli živého, služebníka nežli svobodného, zlého nežli dobrého. Jakož svatý Jan v kanonice die: Ktož činí hřiech, služebník jest hřiechu. A svatý Augustýn: Dobrý člověk by pak sloužil, svobodný jest zlý člověk, by kraloval, služebník je nejednoho člověka, ale což huoře, jest tolika pánuo, kolik má hřiechuo. Druhý příklad ten, kto by vypuojčil veliké sumy peněz na lichvu, kteráž by vdycky rostla, a moha zaplatiti, a meškal by, pokudž by nájdéle mohl, takový by sám proti sobě činil. Takť jest tuto, neb prodlévaní v hřiechu jakožto dluh běží v přibývanie lichev, neb čim déle bude v hříších, tiem více platiti bude v mukách. To svatý Jan v Zjevenie svědčí a dí: Kterak se je zveleboval a v rozkošech bydlil, tak mnoho jemu dajte muk a lkání. Třetie, že tem slib dlúhého života jest i nájnepravější, neb jest proti dobrotě boží, a to se ukazuje trojím příkladem. První, když by kto pánu svému, jemuž by povinen byl slúžiti a od kteréhož by mnoho dobrého měl všecek čas života svého, se protivil a nepříteli jeho slúžil. A potom již starý sa na konci života svého tepruv