světem a že ktož koli chtí dojíti užitku umučení jeho, mají vyjíti z světa aspoň skrze žádost a obcovánie. A protož dí pán skrze Jeremiáše: Utecte z Babylónu a vysvoď jedenkaždý duši svú Babylon. Podlé řeči sv. Jeronýma vykládá se duom pohanění a upřímo znamená tento svět, na němž již všudy pohanění kraluje též v duchovních jako v obecném lidu, též v nábožných jako v světských, též v starých jako i v mladých, též v mužích jako i v ženách, takže jest hodně sv. Jan v kanonice pověděl: Všecken svět v zlosti položen jest. A protož radí utéci svatý Bernart k životu nábožnému řka: Utecte z prostředku Babylóna, totiž v život nábožný, kdež byšte mohli z minulých hřiechuo pokání činiti a budúcí slávy s doufaním prositi. Nestraš vás ostrost pokání, nebť nejsú hodna utrpení tohoto času proti minulé vině, kteráž se odpouští, a ku potěšenie nynější milosti, kteráž nás zpodpírá, a k budúcí slávě, kteráž se nám zaslibuje. Ale máme viděti, že nám sluší světa utíkati pro čtveru věc. Najprvé, že obyčej mají mudrci varovati se miesta morem nakaženého aneb smradem a najvíce, když již na sobě neduh čijí aneb když budúcí na sobě poznávají. Takovýť jest svět, neb toliko zlých věcí hřešících lidí na něm vidímy, koliko smraduo duši nakažujících v se přijímámy. A protož poněvadž hřiech jest neduh nakažující, tovařiství se zlými utíkati máme, nenieť bezpečné zdravým obcovati s malomocnými. A Eclesiastes dí: Kto se dotkne smoly, umaže