chudé v nebi, jakožto v místě bezpečném skutky milosrdné čině bohu na zemi. Srdce lakomého jest jako jáma bezedná, čím víc v se přijímá, viece žádá a nikdá se nezdá býti plná. Podlé oné řeči Eclesiastes lakomý nikdý nebývá nasycen penězi. Pozoruj toho, že srdce následuje pokladu, ale běda tomu, ktož sobě na zemi poklady hromazdí a na zemi, miestě tak nebezpečném, srdcem obývá. Protož dí svatý Jan Zlatoustý: Shromažď statek svój, kdež vlast svú máš, neb kto hromazdí poklad svój na zemi, nemáť k čemu naději mieti v nebi. I proč vzhlédá do nebe, kdež nic složeného nemá, to toliko za své počti, co si na chudé naložil, neboť ty věci člověka nejsou dobré, kterýchž s sebú nésti nemóž. Die svatý Ambrož: Nic tak nebývá chváleno jako slitování lásky. Nepamatuji, bych kdy o kom četl, aby zlú smrtí umřel, ktož jest rád činil skutky milosrdné. A Lev papež dí: Ten ku pánu celé užitky předsílá, od kohož je chudý nikdý smutný nevyšel. Taková jest moc milosrdenství, že bez něho by pak byly jiné ctnosti prospěti nemohú, by pak kto věrný, čistý, střízlivý i jinými většími ctnostmi ozdobený byl, a není li milosrdenství v něm, nezaslúží sobě milosrdenství. Již se zase k řeči předložené navraťmy. Ktož nebéře kříže svého a nenásleduje mne, nenie mne hoden. Ten kříž pokání má vzat býti brzo hned v času mladosti, neb se tehdáž bohu nájvíce líbí a člověku nájvíce prospívá podlé oné řeči Eclesiastika: Pamatuj na stvořitele tvého ve dnech mladosti tvé. A týž