napsal, což sám pán pověděl. Skrze ten kříž pokání se mínie, kteréž každý hříšník z potřeby má přijíti a ustavičně nésti, ač u věčném blahoslavenství se pánem Kristem žádá kralovati. A protož svatý Jeroným dí: Potřebné jest pokánie, kteréž neb se srovnaj s hřiechy, aneb je jistě převyš. A svatý Augustýn: Ktož koli spasen býti žádá, což koli smradu po čistém kúpeli křtu na sebe přijal jest, musí to obmyti aspoň slzami mysli. Ale snad dieš: Tvrdá jest řeč tato, nemohu já světem zhrzeti a těla svého v nenávisti mieti a je trápiti. Slyš k tomu ne mú, ale Jeronýma svatého odpověd, kterýž dí: Nemožné jest, aby kto i zdejších i budúcích dobrých věcí užíval, aby zde břicho a tam mysl naplnil a z rozkoší do rozkoší šel, aby v obojím světě, totižto i na nebi i na zemi se slavný ukázal. Toho potvrzuje svatý Řehoř a dí: Mnozí žádají vyletěti z biedy tohoto vypovědění do radosti nebeské, ale nechtějí prázdni býti utěšenie světa. Volá je k sobě milost Krista pána, ale odvolává je zase radost světa, nejedni žádají zemříti smrtí spravedlivých, ale nechtějí živi býti životem jich. Takoví na věky zahynú, neb skutkové jich puojdú za nimi. A svatý Bernart dí: Trpkost obcování svatého Jana křtitele rozkošným hříšníkóm jest tvrdý posel věčné smrti. Proč my tehdy, nerozumná hovada a zeměplazové zemští, blázníme a v rúcha drahá odívati se pospícháme a hojně, stkvostně i rozkošně hodovati chceme? Poněvadž ten, nad nějž mezi syny lidskými nepovstal