bohatý, od něhož se prosí almužna, má šetřiti tří věcí. Nájprvé, kto ji prosí, že sám pán neb bůh tak velmi miluje chudé, že což se jim koli dá pro milost jeho, sobě to počítá. Jakož jest sám pověděl a svatý Matúš napsal: Což ste učinili jednomu z bratří mých nájmenších, mně ste učinili. Prosí tehdy almužny buoh skrze chudého svého, od něhož bohatý u vezdajší modlitbě za království prosí. A protož když bohatý chudému odepře almužny, báti se má, že buoh neuslyší jeho, za královstvie nebeské prosícího. Neb písmo dí knih Přísloví: Ktož zacpává uši své k volání chudého, i on volati bude, a nebude uslyšán. Druhé má šetřiti, zač prosí buoh, když almužny skrze své chudé prosí, žeť prosí ne našeho, ale svého. A protož velmi jest nevděčný od boha, ktož chudému odpírá almužny potřebné a maje z dobrých věcí hojnost. Toho jest šetřil svatý David, když jest řekl: Tvéť sú, pane, všecky věci, a což z rukú tvých přijali sme, dali sme tobě. Třetí má bohatý šetřiti, k čemu od něho prosí buoh. Prosí vpravdě skrze chudého buoh ne k dání, ale k puojčení netoliko na trénásobní lichvu, ale na stokrát větší. A protož svatý Augustýn dí: Ó, člověče, proč puojčuješ na lichvu člověku, puojč bohu a stokrát viec vezmeš a životem věčným vládnúti budeš. A protož velmi jest nevděčný, ktož na takové lichvy nechce puojčiti bohu, na jakéž by puojčil židu i pohanu. Pro tyto všecky věci nájmilejší hromažď sobě poklady skrze