žížniv. Jakož Job dí: Hle, vypíť řeku, a nepodiví se a máť naději, žeť Jordán vplyne v usta jeho, totiž do pekla. Řeka, kterúž vypíjí ďábel, a nediví se, jsúť hříšníci, kteříž s klopotem běží v usta jeho. Jordán, kterýž se vykládá pokorné sstupování, súť spravedliví, tiší a pokojní, kteréž ďábel převelmi žádá pohltiti. Příklad o tom napsán v Životech otcuo svatých o sněmu ďábluo, kdež jedenkaždý počet činil z hřiechuo a ze zlých věcí, kteréž jest puosobil, i o tom ďáblu, kterýž jest zvláštní chvály a cti došel od knížete jich a na stolici byl posazen, že uvedl v smilstvo jednoho mnicha, kteréhož sotva ve čtyřidceti letech k hříchu přitrhl. Protož, ó, duše hřiešná, plač hořce proto, že si tolikrát obveselovala nad tebú nepřátely tvé, ďábly. Tolikrát jistě si smrtedlně shřešila, již potomně skrze pravé vyznánie a hodné pokání učiň nad sebú radost bohu i andělóm jeho. Neb psáno jest, že radost bude andělóm nad jedním hříšníkem pokání činícím.

Třetí máš, ó, hříšný člověče, vší pilností varovati se všelikého hříchu, neb tobě převelmi škodí. Neb skrze hřích smrtedlný zbaveni bývají lidé milosti boží a nepřátelé jeho učiněni. Jakož Izaiáš dí: Nepravosti náše rozdělily sú mezi námi a bohem a hříchové naši odvrátili sú tvář jeho od nás. Protož nenie žádný svatý tak veliký na nebi, by pak nájvětšie přítel boží byl, když by mohl a shřešil by smrtedlně, aby ihned ta přízeň nebyla roztržena. Die svatý Augustýn: Ktož hřeší proti příteli pravému a nájvěrnějšímu,