pověz mi, jsú liť to tvá slova čili nic!“

Odpověděla jest, zamútivši se a řkúc: „Praviž viece!“ Odpověděl jest diábel: „Nechci praviti, neb sem v království Pravdy a před tiem, jenž jest Pravda. A protož najprvé chci zvěděti, jsú li to slova jeho.“ Tehdy jsú všichni umlkli, neb, kdež se o pravdě mluví, tu mají všichni mlčeti.

I řekl jest Hospodin: „Ta sú slova má.“

I řekl jest diábel: „Á, dobře! Protož takto řku: Adam a Eva, jenž jsta sama dva byla v ráji zemském, však jsta přestúpila tvé přikázanie a tebe jsta nebyla poslušna. Protož prosím tebe, aby tvá slova pravda byla pevná, tak, aby oni i všichni po nich budúcí túž smrtí zemřeli. Neb jest podobné, poňavadž otec i mátě jsú malomocni aneb nakaženi, tehdy i vešken plod jich i pokolenie také jest malomocné a nakažené. Pakli ty chceš svá slova proměniti aneb jich zželeti, tehdy jest to jisto, že ty nejsi Pravda. A odpověz, řečnice, proti tomu, neb ktož koli chce jiný!“

I řekla jest řečnice: „Divím se, Synu, odkud jest dána taká chytrost a zlost diáblóm, jenž toliko lsti vymýšlejí proti lidskému pokolení, chtiece pohubiti je. Ale vědie diábli, že jest utěšenie hubeným jmieti tovaryše v mukách.“ I řekla jest matka k svému Synu: „Synu, slova tvá, jež jsi řekl Adamovi a Evě,