ani bude držeti hněvu v svém milosrdenství. Neb v kterúž koli hodinu vzdechne hřiešný na své hřiechy, inhed Bóh jeho hřiechóv zapomene, neb jest přišel čas smilovánie jeho. Onť o sobě sám praví, že jest pochotný a nehněvivý na věky. A nade vše, poněvadž milosrdenstvie převyšuje súd a spravedlnost bez milosrdenstvie nenie ctnost, ale jest ukrutnost. Člověk již jest přijal z ruky Božie mnoho utrpenie za své hřiechy, neb od paty nožné až do vrchu hlavy nenie v něm zdravie. A že jest Buoh ukázal již svú moc na stvuoření všelikých věcí a svú múdrost na zpósobení, již pak také chce ukázati svú dobrotu na zatracených u vykúpení, poněvadž jest psáno: Kdež se jest byl rozmohl hřiech, tu se jest rozmohla milost. A to jest jistá věc, že Buoh štědře své dary dává a neopakuje jich ani omlúvá a že jest dary své dal člověku, ale neprodal, a protož, aby člověk neporokoval Bohu z toho dobrodienie a řka: Proč mnú tak velice hrzieš, poněvadž s’ mě tak duostojna stvořil a člověk milosti žádá? Protož, že jest člověk chtěl býti jako Buoh skrze pýchu, Bóh také ráčil jest býti člověkem skrze pokoru.“

Tehdy matka milosrdná velmi jest prosila Otce všeho milosrdenstvie a pána všie útěchy, aby lidské pokolenie k své milosti navrátil a diábla zase do pekla poslal a zahnal.

Tuto jest přivstal řečník, jenž slove Pokoj, i řekl jest k svýma bratroma, točíš k Milosrdenství a ku Pravdě, chtě je smieřiti; i die takto:

„Slyšte, bratříce milá, cožť já vám chci pověděti, a v tom mně věřte, ač chceta, neb sem já svazek pravdy, a nevěřta tomu svuodci, točíš diáblu, jenž jest svazek všie zlosti. Neb když v tom mně uvěříta, tehdy jistě každý z vás bude mieti, po čemž stojí. Neb to viem, že Spravedlnost žádá, že, jakož jest člověk nekonečně shřešil, aby takéž bez konce trpěl. A to se jest již stalo; neb Syn Boží, spasitel náš, ten jest trpěl smrt za člověka, přijem na se tělo trpedlivé, točíš člověčenstvie, aby sám tu múku trpěl a sám se za všecky miesto mzdy dal, proňž jsú také i anjelé, jenž želeti nemohú jeho ukrutné smrti. A poňavadž dobrota věčná – to jest Buoh a člověk – trpěl jest za člověčí vinnu, ješto jest velmi divné mluviti, a protož dosti měj na tom, Spravedlnosti. A že Pravda žádá, aby slovo Božie ostalo na věky, jenž se takto die: „V kterúž koli hodinu jablka okusíš, smrtí umřeš.“