Odpověděl jest diábel: „Tepruvť chci počéti. A počnu z svatého Písma, ze čtenie Starého i Nového zákona, pře své a budu jie dovuoditi pravými příklady a spravedlivými. A najprvé řku takto, že práva, jenž jsú Bohem ustavena i zjevena, ta každého súdci učie. Když by se dvě straně hádale o některé dědičstvie, a inhed tehdy spravedlivý súdce má to sbožie rozděliti, aby straně v kryk nezašle, a má každému jeho stranú ujistiti, aby věděli, kto co má mieti. Neb jakožto práva pravie, že obecnost často činí svár mezi lidmi; a písmo Pravdy to svědčí, že já a moji tovaryšie jsme kniežata všeho světa, anižť já toho přím, nebť jest tak. Ale že ty, všemohúcí Bože, máš na světě někakú malú stránku; a dobřeť diem „stránku“, neb proti mé straně vaše strana jest jako právě horčičné zrno prostřed kádi položené. A protož, aby skrze ta slova mé a tvé mezi mnú a tebú, Bohem Otcem všemohúcím a mezi mateří tvú, řečnicí lidského pokolenie, ižádný svár se nestal, prosímť, ať by spravedlivě má stránka od vašie stránky byla oddělena, točíš aby rovně byle převáženi dobří skutci a zlí, aby, cožť jest mého, točíš hřieši a zlí skutci ke mně příslušeli, a cožť jest dobrého, aby to tvé bylo. A tohoť pravý súd nemuož brániti, a ty pak nadto, jenž jsi stvuořitel všech věcí, nemóžeš, cožť jest pravého, zabrániti.“
Tehdy Syn řekl jest k řečnici: „Odpoviedaj, řečnice světa!“
Odpověděla jest řečnice a řkúci: „Coť chce diábel, toť se jednak stane. Syn všie nešlechetnosti a ctnosti žádá převáženie, jenž se je dávno stalo. Však pomníš, milý Synu, žes visal u Veliký pátek na svatém kříži jako dobrota světa, a na druhé straně váhy lotr jako zlost světa všeho; tu si, muoj Synu, viděl, a já pláči. A tu jest uplně převáženo vše zlé i dobré. Neb ty, jenž jsi dobrota světa, tak jsi převážil všecku zlost světa. Neb jsi i do předpeklné ráčil v duše sstúpiti a odtud jsi vyvedl duše jaté. A protož, poňavadž se jest již stalo převáženie přede všemi na rozhraní, točíš na miestě tu, kdež všichni zlořečení bývali odpravováni, a tu se jest pravý súd stal, a protož nechciť, byť druhé váženo bylo, ale mámť dosti na jednom vážení.“
Tehdy řečník diábel s hrozným řváním zavolal a řka: „Až do sie doby vše sem sprostně mluvil, ale teprv chci dobře mluviti a hrubě.“
