přiekazy, aniž měvše křechkosti těla, jíž by se mohli omluviti, však jsú shřešili, tehdy jich hřiech nikakež jest nemohl odpuštěn býti, jakož jest řekla královna nebeská. Ale člověk jměl jest tělo z hlíny stvořené, pro něž jest byl hotovějí hřešiti, a to ještě diábelským přelštěním. A protož skrze to člověk mieti někakú omluvu muož. A že Božie jest svrchované milosrdenstvie, a protož podobné jest a hodné, že, když se člověk pokaje někakým dosti učiněním, tehda má opět k věčné radosti navrácen býti. Nebo by se to nezdálo spravedlivé, by tak dóstojné stvořenie, k Božému podobenství učiněné, mělo zahynúti, jakož jest dřév řekla řečnice světa, aby Bóh nebyl zklamán o svém diele. A protož jest také Buoh stvořil člověka k sobě podobna, aby člověk poznal jej a poznaje jej miloval a v něm vrúcí milostí ulnul. A poňavadž jest anjelské přirozenie ne vše zahynulo, ale jedno ta strana, kteráž jest shřešila, syn neponese hřiecha otcova ani otec synova; a opět Buoh nic nemá z toho v nenávist, což jest stvuořil, aniž chce smrti hřiešného, ale aby živ byl a k němu se obrátil, neb srdce skrúšeného a pokorného Buoh nikdy nevzhrzie, aniž zapomene Buoh smilovati se nad člověkem, ani bude držeti hněvu v svém milosrdenství. Neb v kterúž koli hodinu vzdechne hřiešný na své hřiechy, inhed Bóh jeho hřiechóv zapomene, neb jest přišel čas smilovánie jeho. Onť o sobě sám praví, že jest pochotný a nehněvivý na věky. A nade vše, poněvadž milosrdenstvie převyšuje súd a spravedlnost bez milosrdenstvie nenie ctnost, ale jest ukrutnost. Člověk již jest přijal z ruky Božie mnoho utrpenie za své hřiechy, neb od paty nožné až do vrchu hlavy nenie v něm zdravie. A že jest Buoh ukázal již svú moc na stvuoření všelikých věcí a svú múdrost na zpósobení, již pak také chce ukázati svú dobrotu na zatracených u vykúpení, poněvadž jest psáno: Kdež se jest byl rozmohl hřiech, tu se jest rozmohla milost. A to jest jistá věc, že Buoh štědře své dary dává a neopakuje jich ani omlúvá a že jest dary své dal člověku, ale neprodal, a protož, aby člověk neporokoval Bohu z toho dobrodienie a řka: Proč mnú tak velice hrzieš, poněvadž s’ mě tak duostojna stvořil a člověk milosti žádá? Protož, že jest člověk chtěl býti jako Buoh skrze pýchu, Bóh také ráčil jest býti člověkem skrze pokoru.“

Tehdy matka milosrdná velmi jest prosila Otce všeho milosrdenstvie