ani přerušil ižádného přikázanie.

I odpověděla jest řečnice a řkúci: „Anjelu nebylo jest přikázáno jako tomu, jenž vie, co má učiniti, bez přikázanie; neb jest měl přirozenú múdrost a uměnie, skrze něžto jest jistě viděl, co jest dobré a co zlé, pro dokonalost přirozenie svého. A protož, že jest učinil proti také jistosti, nepodobně jest tieže shřešil než člověk. Neb jest člověk [neměl]text doplněný editorem také jistosti pro tělo, jenž jest duši obtěžovalo; a to jest bylo před shřešením ukázáno, když jest nejistě hadovi odpověděl a řka: „Hlédaj, abychom snad nezemřeli.“ A nad to viem, že jest vše s múdrostí učinil muoj Syn, aby všecky věci byly zpósobeny k jistému konci, točíš aby byl dědicem života věčného; a byl li by zatracen, tehdy by byl zklamán i Syn mój v jeho skonání, takže by ne v múdrosti, ale v bláznovství člověka stvuořil. A zdali by mělo marné býti dielo Syna mého? A zdali jest marně ustavil syny člověčie? A toť takéž nemuož býti o anjeléch; neb všecko pokolenie anjelské nenie zatraceno aneb odsúzeno, ale jedno ta strana, kteráž jest shřešila, ta jest zatracena, a tak dielo Buožie, k němuž sú byli stvuořeni, v anjeléch nenie pohaněno, neb jest konec jich, k němuž jsú byli stvořeni, ostal v těch, jenž sú v nebi utvrzeni.“

K třetiemu, točíš, že jest člověk nekonečně shřešil, a protož bez konce má trpěti etc.

Tuto jest povstal řečník diáblóv, to jest Spravedlnost, podlé něhož sedieše Pravda; a zřejmě ukazuje, že jest člověk slúha neužitečný, neposlušný, nevzácný a přestupník a kletý. A to praví a řka etc.:

„Poňavadž jest člověk dobře a snadně mohl zachovati přikázanie Buožie, protož jest hoden se vším pokolením svým věčného zatracenie. A najprvé to takto chci ukázati: Neb čím větčí a duostojnější jest ten, jemuž jest zaviněno, tiem větčie pomsty ten jest hoden, jenž proti němu jest zavinil. A poňavadž tehdy jest veliký a nekonečný Buoh, jistě a správně má člověk bez konce mučen býti; a tak bude za to dosti učiněno. Poňavadž král zemský a časný, když kto proti němu zaviní, mstí časně, ovšem hodné jest, aby král nebeský a věčný pomstil se věčně. A že jest Buoh nekonečný, protož bez konce, to jest věčně, má člověk trpěti. Neb ten, ktož hřiech učiní, jest slúha hřiecha toho. A poněvadž jest člověk shřešil, protož nic jiného nemóž Bohu učiniti než to, což má z práva, a tiem nemuož ani ižádného vykúpiti. Neb člověk, ač by všecko všudy vždy