[149v]číslo strany rukopisua pána všie útěchy, aby lidské pokolenie k své milosti navrátil a diábla zase do pekla poslal a zahnal.

Tuto jest přivstal řečník, jenž slove Pokoj, i řekl jest k svýma bratroma, točíš k Milosrdenství a ku Pravdě, chtě je smieřiti; i die takto:

„Slyšte, bratříce milá, cožť já vám chci pověděti, a v tom mně věřte, ač chceta, neb sem já svazek pravdy, a nevěřta tomu svuodci, točíš diáblu, jenž jest svazek všie zlosti. Neb když v tom mně uvěříta, tehdy jistě každý z vás bude mieti, po čemž stojí. Neb to viem, že Spravedlnost žádá, že, jakož jest člověk nekonečně shřešil, aby takéž bez konce trpěl. A to se jest již stalo; neb Syn Boží, spasitel náš, ten jest trpěl smrt za člověka, přijem na se tělo trpedlivé, točíš člověčenstvie, aby sám tu múku trpěl a sám se za všecky miesto mzdy dal, proňž jsú také i anjelé, jenž želeti nemohú jeho ukrutné smrti. A poňavadž dobrota věčná – to jest Buoh a člověk – trpěl jest za člověčí vinnu, ješto jest velmi divné mluviti, a protož dosti měj na tom, Spravedlnosti. A že Pravda žádá, aby slovo Božie ostalo na věky, jenž se takto die: „V kterúž koli hodinu jablka okusíš, smrtí umřeš.“ [150r]číslo strany rukopisuZávěrné, žeť jest jemu za to také dosti učiněno. Neb člověk, jenž jest před shřešením neměl těla porušeného, to již po shřešení má tělo porušené. A protož dosti máš na tom, neb pro jednu vinu nemá ižádný dvuojé vinny trpěti, neb jest proti tobě, Pravdo. A protož, nechajíc všeho, já, Pokoj, radímť vám, ať by byl[5]v prameni „byll“ již pokoj mezi vámi. Neb David v žaltáři takto die: Milosrdenstvie a Pravda (točíš jenž jsú byly proti sobě hádajíce se) sešly sú se (točíš sjednaly jsú se spolu).“

Spravedlnost a Pokoj, jenž jsú se spolu křižovaly, ta jsta se políbila; a že políbenie jest znamenie a potvrzenie a slib pokoje, tehdy sú se spolu smieřily a pokoj se stal mezi nimi. A řečník diábel s velikú hanbú vrátil se jest do pekla.

A protož všechny děti vždy volají k své řečnici, milosrdné Panně Mariji, a řkúce: „Ej, a proto, naše milá řečnice, ony tvoji milosrdné oči, točíšto milosrdenstvie a pokoj, k nám obrať a Ježíše požehnaného, plod břicha tvého, nám po této púšti ukaž.“ Ale Astarota, řečníka pekelného, po této púšti nám neukazuj, ó milostivá, ó laskavá, ó sladká Panno Maria! Amen.

Skonán jest súd Astorotóv, pekelnieho řečníka, proti lidskému pokolení tu středu před svatú Lucií léta MCCCCXLIII.