vaj[70r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcece, i zdali podá jemu štíra? L11,13 Protož poněvadž vy jsúce zlí, umiete dobré věci dané dávati synóm svým, čím viece otec[197]otec] + vester lat. nebeský dá dobrého ducha těm, kteříž ho prosie.“
L11,14 I bieše vymietaje ďábelstvie a to bieše němé. A když jest vyvrhl ďábelstvie, mluvil jest němý. I divili sú se zástupové. L11,15 Ale někteří z nich praviechu: „V Belzebubu, kniežeti ďábelském, vymietá ďábly.“ L11,16 A jiní pokúšejíce ho[198]ho] navíc oproti lat., znamenie hledali od něho z nebe. L11,17 A on, když uzřel myšlenie jich, řekl jim: „Všeliké královstvie samo v sobě rozdělené zpustneť a dóm na duom padne. L11,18 Protož jestliže i ďábel proti sobě jest rozdělen, kterak stane královstvie jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymietám ďábly. L11,19 A jestliže já Belzebubem vymietám ďábly, synové vaši kým vymietají? Protož oni súdce vaši budú. L11,20 Pakliť [b]označení sloupceprstem božím vymietám ďábly, jistě přišloť jest mezi vás královstvie božie. L11,21 Když silný oděnec ostřiehá domu svého, v pokoji jsú všecky věci[199]všecky věci] ea lat., omnia var., kterýmiž vládne. L11,22 Pakli silnější nežli on přijda, přemuož jej, všecko oděnie odejme jemu, v něž jest úfal, a lúpež jeho rozdělí. L11,23 Ktoť nenie se mnú, jestiť proti mně, a kto nezbierá se mnú, rozptylujeť. L11,24 Když nečistý duch vyjde od člověka, chodí po miestech suchých, hledaje odpočinutie, a nenalezna i die: Vrátím se do domu svého, odkud sem vyšel. L11,25 A když přijde, nalezne jej pometly vyčištěný[200]vyčištěný] + et ornatam lat., nemá var.. L11,26 A tehdy jde a přijme k sobě jiných sedm duchóv horších, nežli jest sám, a vejdúce přebývají tam. I bývají poslednie věci člověka toho horšie nežli prvnie.“
L11,27 I stalo se jest, když ty věci pravil, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, řekla jest k němu: „Blahoslavený
