vajce, i zdali podá jemu štíra? L11,13 Protož poněvadž vy jsúce zlí, umiete dobré věci dané dávati synóm svým, čím viece otec nebeský dá dobrého ducha těm, kteříž ho prosie.“
L11,14 I bieše vymietaje ďábelstvie a to bieše němé. A když jest vyvrhl ďábelstvie, mluvil jest němý. I divili sú se zástupové. L11,15 Ale někteří z nich praviechu: „V Belzebubu, kniežeti ďábelském, vymietá ďábly.“ L11,16 A jiní pokúšejíce ho, znamenie hledali od něho z nebe. L11,17 A on, když uzřel myšlenie jich, řekl jim: „Všeliké královstvie samo v sobě rozdělené zpustneť a dóm na duom padne. L11,18 Protož jestliže i ďábel proti sobě jest rozdělen, kterak stane královstvie jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymietám ďábly. L11,19 A jestliže já Belzebubem vymietám ďábly, synové vaši kým vymietají? Protož oni súdce vaši budú. L11,20 Pakliť prstem božím vymietám ďábly, jistě přišloť jest mezi vás královstvie božie. L11,21 Když silný oděnec ostřiehá domu svého, v pokoji jsú všecky věci, kterýmiž vládne. L11,22 Pakli silnější nežli on přijda, přemuož jej, všecko oděnie odejme jemu, v něž jest úfal, a lúpež jeho rozdělí. L11,23 Ktoť nenie se mnú, jestiť proti mně, a kto nezbierá se mnú, rozptylujeť. L11,24 Když nečistý duch vyjde od člověka, chodí po miestech suchých, hledaje odpočinutie, a nenalezna i die: Vrátím se do domu svého, odkud sem vyšel. L11,25 A když přijde, nalezne jej pometly vyčištěný. L11,26 A tehdy jde a přijme k sobě jiných sedm duchóv horších, nežli jest sám, a vejdúce přebývají tam. I bývají poslednie věci člověka toho horšie nežli prvnie.“
L11,27 I stalo se jest, když ty věci pravil, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, řekla jest k němu: „Blahoslavený
