ča[69v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcestém posluhování. Kterážto stojéci i vece: „Pane, nenie liž tobě péče, že sestra má opustila mě samu slúžiti? Protož řciž jí, ať mi pomóž.“ L10,41 I odpověděv pán, vece jí: „Marta, Marta, pečliva jsi a rmútíš se při mnohých věcech. L10,42 Zajisté jednohoť jest potřebie. Maria najlepší stránku jest vyvolila, kterážto nebude odjata od nie.“
XI.
L11,1 I stalo se jest, na jednom miestě když se modléše a když jest přestal, vece k němu jeden z učedlníkóv jeho: „Pane, naučiž nás modliti se, jakoť jest i Jan učil učedlníky své.“ L11,2 I vece jim: „Když se modlíte, řiekajte: Otče[194]Otče] na okraji mladší rukou Matouš VI., posvěť se jméno tvé, přiď královstvie tvé. L11,3 Chléb náš vezdajší daj nám na každý den[195]na každý den] hodie lat.. L11,4 I odpusť nám hřiechy naše, jakožť i my[196]my] ipsi lat., nos var. odpúštieme všelikému vinníku našemu. I neuvoď nás v pokušenie.“
L11,5 I vece jim: „Kto z vás bude [b]označení sloupcemieti přietele a puojde li k němu o puol noci a die jemu: Přieteli, puojč mi tří chlebóv, L11,6 neb jest přišel ke mně přietel mój s cesty, a nemám, co bych položil před něho. L11,7 A on vnitř odpověda, řekl by: Nemutiž mě, neboť jsú již dveře mé zavřieny a dietky mé se mnúť jsú na posteli, nemohuť vstáti a dáti tobě. L11,8 A on bude li trvati tluka, pravímť vám, že ač nedá jemu vstana, protože jest přietelem jeho, ale však pro ustavičnost jeho vstane a dá jemu, kolikož koli potřebuje. L11,9 I jáť pravím vám, proste a budeť vám dáno, hledajte a naleznete, tlucte a budeť vám otevřieno. L11,10 Nebo každý, ktož prosí, béře, a kto hledá, nalézá a ktož tluče, bude jemu otevřieno. L11,11 A kto pak z vás prosí otce za chléb, i zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali miesto ryby hada podá jemu? L11,12 Aneb prosil li by za vaj[70r]číslo strany rukopisuce,
