pokání.“
L5,33 Tehdy oni vecechu jemu: „Proč učedlníci Janovi postie se častokrát a modlé se, též i zákonníci, ale tvoji jedie a pijí?“ L5,34 Jimžto on vece: „Zdali móžete učiniti to, aby se postili synové ženichovi, když s nimi jest ženich? L5,35 Ale přijdúť dnové, kdyžto odjat bude od nich ženich, tehdyť se budú postiti v těch dnech.“ L5,36 A pravieše k nim i podobenstvie, že nižádný záplaty od rúcha nového nepřišívá k vetchému, jinak i nové roztrhuje, a vetchému nepřihodí se záplata od nového. L5,37 A žádný nevlévá vína nového v sudy staré, jinak nové víno rozpučí sudy a samo se vylé a sudové zhynú. L5,38 Ale víno nové v sudy nové má lito býti a obé bude zachováno. L5,39 A nižádný, když pie staré, ihned zechce nového, neb die: Staréť jest lepšie.
Kapitula VI.
L6,1 I stalo se jest v druhú sobotu, najprvé když šel Ježíš přes obilé, trhali sú učedlníci jeho klasy a jedli vymínajíce rukama. L6,2 Tehdy někteří z zákonníkóv vecechu jim: „Co činíte, ješto toho neslušie činiti v sobotu?“ L6,3 A Ježíš odpovědě jim: „Aniž ste toho čtli, co jest učinil David, když jest zlačněl on i ti, kteříž s ním byli? L6,4 Kterak jest všel do domu božieho a chleby posvátné vzal a jedl a dal těm, kteříž s ním byli, jichžto neslušalo jiesti, jediné toliko kněžím?“ L6,5 I řekl jim, žeť jest syn člověka pánem také i soboty.
L6,6 I stalo se jest opět v jinú sobotu, když všel do chrámu a učieše, i byl jest tu člověk a ruka jeho pravá bieše uschlá. L6,7 I šetřili sú mistři a zákonníci, uzdravoval li by v sobotu, aby nalezli, odkud by jej obžalovali. L6,8 Ale on jest věděl myšlenie jich i vece k člověku, kterýž měl ruku uschlú: „Vstaň a stój u prostředku!“ I vstav stál jest. L6,9 I vece
